Jedním z charakteristických rysů každého hypotečního úvěru je další závazek v podobě zástavního práva k nemovitosti, nejčastěji nemovitosti dlužníka. Podívejme se proto podrobněji na problematiku práva zástavního v kontextu hypotečních úvěrů.
Zástavní dlužník vs. zástavní věřitel
Vztah zástavního dlužníka a zástavního věřitele je vztahem závislým a vztahu hlavním, tedy vztahu mezi dlužníkem a věřitelem, který vyplývá z existence hypotečního úvěru. Je-li tedy dluh splacen, zaniká vedle primárního vztahu i zástavní právo k dlužníkově nemovitosti.
Vznik a zánik zástavního práva k nemovitosti hypotečního dlužníka
Jelikož jde v případě hypoték o zastavení nemovitosti, je nutný zápis této skutečnosti do veřejného seznamu, což je v tomto případě katastr nemovitostí. Administrativní poplatek návrh na vklad do katastru činí 1 000 Kč a stejný je i v případě výmazu záznamu z katastru i změně záznamu (například při refinancování hypotečního úvěru). S výmazem záznamu je pak spojen také zánik zástavního práva k nemovitosti dlužníka. K tomuto kroku se však přistupuje až v okamžik splacení hypotéky.
Proč se s hypotékami pojí zástavní právo?
Odpověď na tuto otázku bude jednoduchá, řekneme-li si, že zástavní právo, vedle jiných institutů, slouží k zajištění pohledávky. Věřitel, tedy v drtivé většině případů banka, má tak celkem velkou jistotu, že jí bude dluh splacen. Díky tomu tak může půjčit i relativně velké sumy a nabídnout přitom sympatickou úrokovou sazbu.
Předejděte výkonu zástavního práva
Pro dlužníka je velmi nepříjemná situace, kdy musí banka sáhnout k realizaci či přesněji výkonu zástavního práva. V praxi to totiž znamená, že prodá i přes odpor dlužníka jeho nemovitost v nucené, veřejné dražbě a z výtěžku uspokojí svoji pohledávku. Krom toho, že dlužník přichází o střechu nad hlavou, musí rovněž počítat s tím, že výtěžek nedosáhne tržní ceny nemovitosti a navíc bude snížen o náklady, které měla banka s vymáháním pohledávky. Pokud však z výtěžku něco zbyde, vrací se tato suma dlužníkovi. V řadě případů je však možné domluvit se s věřitelem například na odkladu splátek či refinancování. Obojí je však nutné učinit co nejdříve, zvláště refinancování, které se už v případě opožděných splátek nejeví jako pravděpodobné. Málokterá banka totiž umožní refinancování dlužníkovi, který jinde nesplácel řádně.
Zástavní právo je tak institut, se kterým je nutné v každém případě počítat a zohlednit jeho existenci při rozhodování, zda si hypotéku vzít či nikoliv. Detaily týkající se zástavního práva je možno nalézt přímo v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. a to konkrétně v paragrafech 1309 – 1394, oddíl zástavní právo.
Čtěte i další články související s tímto tématem
